Teiteles přišel za rabínem, aby se vyznal ze svých hříchů, ale tolik se styděl, že na úvod rabínovi řekl: „Rebe, já tu nejsem za sebe, nýbrž – za svého přítele.”
„A jakých hříchů se tvůj přítel dopustil?”
„Často bral jméno boží nadarmo, choval nečisté myšlenky k ženě svého souseda…”
„Zadrž,” přerušil Teitelese rabín, „připadá mi, že tvůj přítel je pošetilý. Mohl přijít klidně sám, říct, že za přítele je tu on a ušetřit ti tvé rozpaky.”