Obchodní zástupce jel za svými rodiči do jižních Čech. A jak už to v dnešní době bývá, nebylo to jen kvůli tomu, aby se jim mohl vrhnout do náručí. Během řeči se tak nenápadně zmínil, jestli by – samozřejmě úplnou náhodou – nechtěli uzavřít stavební spoření.
„To tě musím zklamat, hochu,” začal se omlouvat tatínek, „my už totiž spoříme.”
„Jakto?” podivil se obchodní zástupce a syn v jedné osobě. „Že já o tom nic nevím…”
„Jé, my ti to neřekli?” vloží se do rozhovoru maminka. „Chceme si postavit nový dům, tak dá tatínek každý den do kasičky jednu cihlu…”