Sedí zajíc na kraji propasti, autisticky se houpe a neustále opakuje: „Medvídek, medvídek…”
Jde kolem liška a ptá se: „Co je, zajíci?”
Zajíc pořád: „Medvídek, medvídek…”
Tak liška jukne malinko přes okraj, ale nic tam nevidí.
„Nic tam není!”
Zajíc ale dál opakuje: „Medvídek, medvídek…”
Tak se liška nakloní pořádně, zajíc vstane a kopne lišku dolů. Zase se usadí, začne se houpat a opakuje: „Lištička, lištička…”