Pan Kohn se rozhodne přemýšlet o smyslu života. Aby ho v jeho rozjímaní nikdo nerušil, odejde na poušť a tam sedí a přemýšlí deset, dvacet, třicet let… Až po čtyřiceti letech se vrátí domů, svolá celou obec a začne promlouvat k dychtivým posluchačům: „Víte, já si myslím, že život je jako taková studna…”
Z davu se ozve: „Ale Kohn, jaká studna?”
„No tak ne.”