Samuel je na smrtelné posteli. Celá mišpoche se shromáždila kolem něj. Zahrnuje ho milými slovy, vzpomínkami, útěšlivými řečmi. Samuel je občas při vědomí, občas zase ne – když tu najednou ho něco skoro přivede zpátky k životu. Nezvykle silným hlasem zvolá na svoji manželku, kterou nevidí u svého lože: „Barbaro, co to cítím? Co je to za libou vůni?”
Barbara přijde k jeho loži, se slzami v očích, a vysvětluje: „To je, Samueli, ten můj jablečný štrúdl s mákem, ořechy a medem.”
Samuel se skoro vztyčí v posteli: „Ach, ty jsi zlato, já ještě naposledy ochutnám tu tvoji vyhlášenou pochoutku!”
Barbara na to smutně: „Samueli, je mi líto. Ten štrúdl je až na potom.”