Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řkouce: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. Blahoslavení plačící… Blahoslavení tiší… Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti… Blahoslavení milosrdní… Blahoslavení čistého srdce… Blahoslavení ti, kdo působí pokoj… Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni… Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích.”
Pak Petr řekl: „Máme si dělat poznámky?”
A Ondřej řekl: „A to se máme učit nazpaměť?”
A Jakub řekl: „Bude se z toho psát písemka?”
A Filip se zeptal: „Co z toho můžeme zapomenout?”
Jan navrhl, že stačí, aby se to naučil jen jeden z nich.
A Matouš se ozval: „A jak to všechno souvisí s reálným životem?”
A Jidáš to uzavřel: „Kdy už zas půjdeme dál?”
Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti. A Ježíš zaplakal…