Jeden chlápek přišel takhle ke zpovědi, protože ho k tomu dohnalo svědomí. Povídá knězi: „Otče, já jsem veliký hříšník.”
„Tak mi o tom pověz, synu, Pán ti snad odpustí.”
„Víte, už tři roky chodím se svojí slečnou a krásně to mezi náma klape, neměli jsme jedinou větší krizi. Ale před týdnem jsem ji hledal doma a nebyl tam nikdo kromě její sestry, byli jsme tam sami a já se s ní vyspal.”
„To je špatné, synu, ale dobře, že si svou chybu uvědomuješ.”
„No jo, jenže předevčírem jsem ji hledal v práci, nebyla tam, byla tam jen jedna její kolegyně, byla tam sama, a tak jsem se s ní taky vyspal.”
„Synu, to je hodně špatné.”
„No, a včera jsem ji hledal u její tety, nebyla tam, byla tam jen sama teta, ona je ještě kus, a tak jsem se s ní taky vyspal, otče. Otče? … Otče?!”
Z druhé strany zpovědnice se nic neozývalo. Chlápek tedy vylezl, nakoukne tam, kněz nikde. Tak ho začal hledat a po pěti minutách ho objevil schovaného pod stolem za piánem. „Otče, co tady děláte?”
„Víš, synu, promiň, ale uvědomil jsem si, že jsem v kostele dneska sám.”