Jdou liška s vlkem lesem a děsně se nudí, když najednou uvidí zajíce.
„Hele vlku, čum, támhle kráčí zajíc,” zpozorní liška v náhlém záchvatu inspirace. „Co kdybychom ho zmlátili?”
„No jo, jenže k tomu nemáme žádný důvod,” zaváhá vlk.
Liška se s tím nijak nepáře: „Hele, tak dostane nakládačku, protože nemá čepici.”
„To by šlo,” uzná vlk, a tak zmlátí zajíce do bezvědomí.
Zajíc se po čtyřech dnech probere, opráší se a vesele si poskakuje pěšinkou dál. Jenže zase narazí na lišku s vlkem. Vlk na něj vyjede: „Zajíci, kde máš čepici? Že dostaneš do čumáku?!”
A zase zmlátí chudáka zajíce do bezvědomí.
Po šesti dnech se zajíc probere a už mu to začíná být divné. Pro jistotu si sežene na hlavu čepici, aby se to dál neopakovalo. Jen co odskáče o pár metrů dál, zase ho, chudáka, potkají liška s vlkem. Vlk ho chytne pod krkem a zajíc vystrašeně říká: „Počkej, vlku. Koukej, já mám čepici!”
V tu chvíli přiskočí liška a říká: „Hele kámo, vo co, že nemáš cíga!”