Venca je na smrtelné posteli a jeho přítel Jarda mu povídá:
„Mně se po tobě bude stýskat, Venco! Těch krásných časů co jsme spolu strávili! Tý srandy co jsme si užili!“
Venca ho z posledních sil chytí za ruku:
„Neplač Jardo. Já ti slibuju, že do roka a do dne za tebou přijdu a povím ti, jak to na tý druhý straně vypadá.“
A skutečně, přesně za rok o půlnoci probudí Jarouše volání:
„Jardo! Jardo!“
Jarda se posadí na posteli, ale nikoho nevidí. Hlas se ozve znova:
„Jardo! Jardo, to jsem já, Venca!“
„Ježišmarja, Venco, to seš ty? Jak se máš?“
„Báječně! To si nedovedeš představit! Jsem na krásný voňavý louce. Cely dny sex a žrádlo a sex a žrádlo. Občas si to prohodím šlofíkem a zase sex a žrádlo!“
„No, to je senzační,“ raduje se Jarda. „Víš, já se bál, že se do nebe nedostaneš.“
„Jakýpak nebe? Já jsem teďka králíkem!“