„Hledám svou minerálku v obchodě, kolem mě neustále krouží jedna rodinka, tatínek, maminka a tak čtyřletý prcek v tričku s nápisem Harley Davidson sedící ve vozíku.
A ten prcek po mě pořád kouká a u pokladen jsme se ocitli vedle sebe. Protože jak je v obchodech zvykem, než se dostanu na řadu, tak minimálně umře pokladní. A prcek na mě opět upřel svůj dokonale modrý pohled a začal si se mnou povídat.“
– Ahoj…
– Ahoj…
– Jak se máš?
– Já dobře…co ty ?
– Na prd !!!
– Ondrooooo (maminka)
– Hmmm? A proč se máš na prd ??
– Táta mi nekoupil autíčko, jsem zlobil.
– A cos provedl?
– Tahal jsem holčičku za vlasy zezadu a placal po zadečku.
– A jí to vadilo??
– Jóóó.
– To jí přejde.(Maminka rudne a tatínek se dusí)
– A kdy jí to přejde?
– Až bude velká jako maminka….
– A jak to víš ?
– Taky jsem tahal holčičky za vlasy a placal.
– A kdy?
– Nó, naposledy včera.( Tatínek se již zcela nepokrytě řehtá a maminka střídavě mění odstíny rudé.)
– A taky u toho tak řvala? (Půlka fronty se začala smát a tatínek slzí. )
– No trochu jo.
– Hmmmm…všechny holky jsou stejný, asi taky nedostaneš auto viď?
– Asi ne. (Jsem na řadě.)
– Tak ahoj Ondro.
– Ahoj strejdo.
Borec mi zvedl náladu tak o dvě stě procent, i když asi nedostanu autíčko…