Jednoho dne si jde Jenda vyzvednout svoji holku Marušku na rande. Když přijde k ní domů, otevře její otec a pozve ho dál.
„Maruš ještě není hotová, tak se posaď, Honzo“, vybídne ho.
Jenda si sedne a otec se ptá, co mají dneska v plánu. Jenda zdvořile odpoví, že nejspíš zajdou někam do cukrárny a pak do kina.
Tatík na to: „A proč si vy dva nejedete někam zaprcat? Slyšel jsem, že to dneska dělají všichni mladí.“
Jenda jen tak nevěřícně kouká a pak otce požádá, aby mu to zopakoval.
Ale klidně, povídá tatík, naše Maruš přece prcá strašně ráda. Kdybychom ji nechali, prcala by celou noc.
Jendovi pomalu vylézají oči z důlku. Za pár minut sejde Maruška dolů a hlásí, že už můžou vyrazit.
Asi za dvacet minut na to, vlítne Maruš zpátky domů, práskne dveřma a řve na otce: „Sakra tati, říká se trsat!!!“