„Rebe,“ povídá kněz, „já pořád nedovedu pochopit, co to vlastně je ten talmud.“
„To nemůžete pochopit,“ odpovídá rabín.
„Poslyšte, rebe, říká se o vás, že jste moudrej, že dovedete vysvětlit všechno. A teď mi tady říkáte, že to nemůžu pochopit, co to je, ten talmud. Že vy to jen nedovedete vysvětlit?“
„Nu,“ povzdechne si rabín, „já to teda s vámi zkusím. Tak si představte: je komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?“
„No přece ten špinavej, to je jasný.“
„Není. Ten špinavej nevidí, že je špinavej. Ten špinavej vidí toho čistýho, říká si, měli jsme kliku, jsme čistí. A zůstane špinavej.“
„A to je talmud?“
„Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?“
„No, vždyť jste to říkal, že žádnej.“
„Říkal. Jenže: ten čistej vidí toho špinavýho, tak si říká, ojvej, já asi jsem taky tak strašně špinavej. A jde se umýt.“
„A to je talmud?“
„Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?“
„Ten špinavej, protože vidí, že se šel umýt ten čistej?“
„Ne. Když je komín, velkej komín, a proletějí jím dva, jak může být jeden čistej a druhej špinavej?“
„Hm. To nevím.“
„Tak to viděj. Já jim říkal, že to nemůžou pochopit. A to je talmud.“