Třídní setkání po šedesáti letech … přišlo jen šest bývalých spolužáků.
Šli do restaurace, dali si výtečnou večeři, vypili víno, zavzpomínali a cítili se skvěle.
Právě když se chystali jít domů, jeden z nich, vdovec, přišel k bývalé spolužačce, vdově, a požádal ji, aby si ho vzala.
Spolužačka bez váhání řekla ano a s tím se rozešli.
Vdovec, když ráno vstal, začal přemýšlet o předchozí noci… Řekla ano? Neřekla ano?
„Ach,“ rozhodl se, „moje paměť není taková, jako bývala, ale můžu se jí zeptat.“
Takže vytočí její číslo: „Ahoj, Aničko, tady Honza… Pamatuješ si včerejšek? Požádal jsem tě o ruku, ale prostě si nepamatuju, jestli jsi řekla ano, nebo ne.“
„Ahoj, Honzo,“ odpověděla Anna, „jsem ráda, žes zavolal!! Já věděla, že jsem řekla ano, ale nepamatovala jsem si, komu.“