Starosta malého izraelského městečka jde s manželkou okolo rozestavěného domu. Jeden z dělníků je vidí a zahlaholí: „Ahoj, Sáro, jak se máš?“
Sára se zastaví, představí oba muže a chvíli spolu hovoří. Pak se rozloučí a jdou dále. Starosta je viditelně zamyšlen. Sára na něj kouká a pak řekne:
„Pusť to z hlavy. Je pravda, že jsem si na něj myslela, ale to bylo v době, kdy jsme spolu chodili na universitu.“
Starosta se ještě chvíli tváří jako bubák, ale pak se usměje a říká:
„Stejně, jaké máš štěstí, že jsme se potkali. Představ si, dneska si mohla být manželkou stavebního dělníka.“
Sára se usměje znatelně víc:
„Omyl, drahý. Kdybych si ho vzala, teď by byl starostou on.“