Jede Horymír na zálety, pod balkonem nechá Šemíka a říká mu:
„Počkej tady na mě. Kdyby někdo šel, skočím na tebe a pojedeme k Neumětelům.“
Po nějaké době zazvoní zvonek u domu Horymírovi vyvolené. Ten vyskočí z okna a rozplácne se pod ním na zemi.
Za dveřmi stojí Šemík a povídá: „Nenechte se rušit, jen prosím řekněte Horymírovi, že venku prší a tak jsem ve stájích.“