Pepíček ten den lezl tatínkovi na nervy čím dál víc.
Odpolední společnost u pokeru byla neustále vyrušována dotazy, žádostmi a
prosbami. Tatínek zkoušel všechno – posadit Pepíčka k televizi, počítači,
úkolům, zmrzlině, ale chlapec byl každou chvíli zpátky. Dva z hráčů už tatínkovi
řekli, že je to nebaví a jestli s tím něco neudělá, půjdou domů. V
tu chvíli se zvedl zbylý hráč – Pepíčkův strýček. Vzal chlapce za ruku, odvedl
jej a vrátil se bez něj. Po zbytek odpoledne se společnost věnovala kartám
naprosto nerušeně. Když hosté odcházeli, tatínek se ptá strýčka:
„Hele, brácho, cos mu řek? Cos s ním proved, že celé odpoledne ani nepípnul?“
„Co by… naučil jsem ho onanovat.“