„Co ten malej furt tak řve?“ diví se dědek Vachoutojc.
„Lezou mu zuby, tatínku,“ vysvětluje snacha.
„A to jo,“ děda na to, „tak to chápu. Dyž lezou zuby, to je fakt bolest k posrání.“
„No neříkejte mi, tatínku, že si dodnes ještě pamatujete, jak vám lezly zuby!“
„Hele, mladá, nedělej ze mě sklerotika! – Co bych si to nepamatoval? Dyk jsem je spolk převčírem.“