Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. V obchodě se zvířaty párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů?
Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“
Sedlák poděkoval a vyšel.
Cestou ho zastavila slečna s nádherným poprsím, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.
„To je náhoda! Já jdu za svým bratrem, který bydlí kousek odtamtud. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“
„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“
„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“
„No, při troše dobré vůle byste mohl dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou – a ta kuřata vám podržím já.“