Říká mladý lékař staršímu kolegovi:
„Těch chorob je tolik, jak je mám poznat?“
Zkušenější lékař se usměje a říká:
„Přijde kuřák, řekneš mu, že to má z kouření.
Ožralovi, že z chlastu.
Přijde tlusťoch, hodíš to na obezitu.
U chcípáka na podvýživu.
Když v práci dře nebo je sportovec, tak to
prohlásíš za přetížení nebo přetrénování.
Usedlému řekneš, že je to z nedostatku pohybu.
Mladému, že jde o růstové problémy.
Starému, že je to ve stáří normální.
A co máš říci masožravým, vegetariánům,
opáleným a neopáleným, to už snad chápeš sám,
vždyť na co bys jinak měl ten čerstvý diplom.
Vyúčtuješ si měření krevního tlaku a poplatky a
hlavně mu nakonec předepíšeš hrst prášků od
nejlépe platícího dealera. Když přitom bude
remcat, že mu minule po těch prášcích bylo hůř
a že mu nepomáhají, tak mu řekneš,že lékař jsi
ty a ne on, že musí něco vydržet, že začnou
zabírat až po delším čase, že je určitě bral
nepravidelně nebo že je asi zapíjel alkoholem a
ať je určitě bere dál. Když bude hodně otravný,
vyměníš mu je za prášky od druhého nejlépe
platícího dealera, poznamenáš, že tyto už jsou
ty vůbec nejlepší, že jsou ze Švýcarska a budeš
se u toho tvářit, jako bys mu je platil ze svého.“
Mladý:“No ale co když přijde zcela průměrný
nekuřák?“
Zkušený:“No potom ho, podle své nálady, buď
prohlásíš za hypochondra
a vyhodíš ho hned nebo řekneš, že je to
psychosomatické a přihraješ ho kamarádovi
psychiatrovi.“
Mladý: „Ale co když se ho ani potom nezbavím?“
Zkušený: „V takovém případě ho pošleš na
kolečko odborných vyšetření. A máš od něj pokoj
nejmíň na rok. A kdyby i to náhodou přežil a
ještě se k tobě vrátil, už bude dávno mít
jiné starosti, nevzpomene si ani, jak se
jmenuje, natož aby tě otravoval, že chce
nějakou diagnózu a léčbu.“
Mladý: „Díky za rady, nepochybně ze mne bude
také výborný lékař.“