Válka

U nás na vojně máme 2 druhy vojáků. 1. Válečníci, ti se pořád válí. 2. Bojovníci, ti se pořád bojí.

Jak z vojenského pilota vyždímáte maximum? Když mu nedáte do letadla záchranný padák.

Smutný vojáček přijde do hospody, objedná si velkého panáka, číšník ho donese, voják ho do sebe kopne a objedná si dalšího. Zase ho kopne do sebe a číšník říká: „Copak, copak, vypadáte nějak smutně, vojáku? Stalo se něco?” „Ale stalo,” řekne smutně voják. „A co?” naléhá číšník. „No dneska jsme …

Ptali se pamětníka někdejších bojů, proč osvobozující vojska přecházela právě u Dukelského průsmyku. Pamětník se zamyslel: „Mám dojem, že ten útok tenkrát sponzorovala Dukla Praha…”

Ptá se velitel nováčka po absolvování tvrdého výcviku: „Čím jste byl v civilu?” „Člověkem.”

Matka píše svému synovi na vojnu: „Milý Honzo, moc na tebe vzpomínáme, ale ten tvůj dopis, kde píšeš o uzené a rum, se asi ztratil na poště.”

Do kasáren přijde dědeček s prosbou, aby mu zavolali vnuka, že mu veze buchty od babičky. „Nemůžu vám ho zavolat,” povídá dědečkovi dozorčí, „včera večer vám odjel na pohřeb.”

Velitel vytýká svému podřízenému: „Poslechněte, ale vy máte při těch střelbách opravdu mizernou mušku!” „No vidíte, a potom se mám trefit!” oponuje vojín.

„Můj děda se při bojích o Dukelský průsmyk strašně nadřel,” říká spolužákům Jirka na hodině dějepisu. „A víš, Jiříčku,” ptá se paní učitelka, „u jaké zbraně děda sloužil?” „On žádnou zbraň, paní učitelko, neměl, on byl hrobníkem!”

Četař pěchoty v USA vysvětluje: „Když vyhodíte granát do vzduchu a padne na zem, je to důsledek zemské přitažlivosti.” Šťouravý vojín se hned ptá: „No, dobře, ale co když padne do vody?” „Tak to je věc námořnictva.”