Děti a mládí

Tatínek: „Pepíčku, opravil sis tu čtyřku z češtiny? Ukaž žákovskou. Takhle se opravuje? Dej sem gumu a tužku!”

„Mami!” volá Pavel. „Táta jde z práce, co mu mám ukázat napřed? Vysvědčení, vyhořelou kuchyň nebo zatykač?”

„Až budu velký, tak si tě vezmu za ženu.” „A nechtěl by ses dřív zeptat? Ke svatbě musí být přece dva.” „Tak jo, já řeknu i Lidce!”

Karlík jde s balíkem na poštu. U okénka mu paní řekne, když se podívá na tužkou vypsanou průvodku: „Perem.” Karlík se smutně obratí a jde domů a otráveně povídá: „Dnes balíky neberou, perou.”

Pepíček je ve škole a paní učitelka se ptá: „Pepíčku, vám se narodila dvojčátka, viď?” „Ano.” „A jak se budou jmenovat?” „Nevím, ale tatínek říkal ňák Himl a Hergot.”

Pepíček přijde domů a říká mamince: „Mami, mami, my jsme si říkali s paní učitelkou, jak se dělají děti!” A maminka povídá: „Vážně? A co vám paní učitelka řekla?” „No víš, mami, že ty děti přinese čáp, no.” Maminka: „Jo, jo.” „A, mami, co dělá ten čáp, až ty děti …

Malý Pepíček loudí od starších kluků ve škole návod, jak získat od rodičů peníze, a pak to jde vyzkoušet. Přijde za mámou a povídá: „Já to vím, znám celou pravdu!” Máma: „Prosím tě, nedělej tady scény, ať to neslyší tvůj otec. Víš co? Tady máš stovku a nikomu to neříkej!” …

V mateřské školce: „Děti, jak se řekne malý dub?” „Doubek,” ozvalo se. „A co malý buk?” „Bůček!”

„Dal jsem mu pěstí a měl po hlavě,” popisuje rvačku Karel. „Tos mu jako rozbil hlavu?” „Ne, vrátil mi takovou, že mi udělal otřes mozku!”

„Tatínku, podívej se, jakou jsem udělal pěknou budku pro ptáčky!” „Pěkná – ale kde je dírka pro ptáčka?” „Proč? Vždyť ptáček už je uvnitř!”